Buřte,
a jak staré děti to jsou? Máš možnost podívat se do nějaké hodiny ještě teď, než začneš? Ono je to dobrá orientace, i kdyby to byl úplně jiný předmět, tak vidět, na co ty děti reagují a na co ne... plus počítej s tím, že každá ta třída může být jiná... já jsem měla jednu třídu, kde jsem učila formou diskuze, když se mi podařilo děti vyhecovat, tak sami vymýšleli, jak to teda je a proč to tak je - bylo to náročný, ale super. Paralelka byly samé leklé ryby, čekali, až jim to předžvejkám a odpřednáším... ale zase byli "hodní", žádné vzrůšo...
Co mi přišlo důležité - mít zasedací pořádek a znát každého v podstatě od začátku jménem - kromě toho, že je to pro děti příjemnější, tak je to i určitý signál toho, že se orientuju a že vím, co dělám.
Zkus promluvit s učiteli z té školy - zjisti věci jako jestli mají nějaký klasifikační řád, jak třeba známkují písemky (za kolik procent je jaká známka), jestli je někde stanovené zda musíš mít ústní zkoušení (za mě bylo - dvě ústní přezkoušení za pololetí), jestli musíš mít čtvrtletní písemky a tak - a trochu si promysli věci jak moc budeš zkoušet, jak často budeš psát písemky, jestli budeš dávat a klasifikovat domácí úkoly... Hlavně si promysli, abys to stíhala - desetiminutovky se dají opravit za chvilku, zvlášť když jsou zadané tak, že jsou na ně krátké odpovědi - to přelítneš hned.

Podívej se na systém příprav - já jsem měla "sešit", v kterém jsem měla na každou tu hodinu udělaný zápis - to, co jsem chtěla, aby nakonec skončilo ve studentských sešitech - a to jsem brala jako svou osnovu, a nějak jsem to "okecala" - viz. každá třída je jiná a s každou jsme se k tomu dostali jinou cestou - ale ve výsledku v té hodině byla v paralelkách probraná stejná látka a skončili se stejným zápisem.

Věci jako samostatné práce, výpočty atd. si děti psaly z druhé strany sešitu - aby zepředu měli jen to, co se mají naučit, a zezadu byly věci různě přeškrtané, opravované atd.