libiku,

mě ty válečné hrůzy taky děsí a celkem chápu tvou nechuť k té bojechtivosti, která leckde prosakuje - a která na oběti nemyslí, uprena k boji samotnému.

Pár těch bojechtivych znám a vím, že je ty hrůzy děsí. Jen k nim není co psát, fakt není slov. Mají (máme!) za to, že je nutné, z naší strany, vojensky pomáhat, jak jen to jde, aby se válka pohnula a ruská armáda táhla, kam patří. Aby se to přestalo dít. Nevěřím totiž, že by to přestalo, pokud by Ukrajina vojenský odpor vzdala. Rusko by je muselo zdecimovat tak jako tak, aby si zajistilo, že jim nevyroste za zády další odpor. Jen by se to dělo více mimo dosah médií a viděli bychom méně.

Je to jistá provozní slepota, co nevidím, to se neděje. Tak se třeba doctes, že za protektorátu byl klid. Ti mrtví Židé, sousedé, totiž nebyli strileni na náměstích a mrtvá těla se nevalela po ulicích, ale byli vrazdeni mimo dohled.