Přidat odpověď
Sovice, myslím s, že každá z nás má právo na názor, protože ani jedna z nás nevelí ozbrojeným složkám Ukrajiny případně NATO.
Já vycházím z hranice své představivosti, která je dána modelem, že si člověk stoupne se zbraní v ruce a jde někoho zabít v levelu "válka, neber si to osobně". Prostě ten moment nikdy nepochopím a nepřijmu. Pak si myslím, že válčení jako takové zmizí ze světa tehdy až nebude akceptovatelné. Dnes, dejme tomu, existují Ženevské konvence, rozlišuje se prosté útočení (zabíjení), které je akceptovatelné a válečné zločiny (ty se trestají).
V neposlední situaci jsem konkrétně v případě Ukrajiny velmi skeptická k tomu, že boj přinese to, po čem Ukrajina touží a co si Evropa myslí a obávám se dlouhé doby utrpení, vyprázdnění ideálu, zlhostejnění sympatizantů.
Mou pozitivní ideou je víra v lidská společenství, která (pateticky řečeno) tvoří člověk. Bez ohledu na to jestli je Čech, Ukrajinec, Němec, Rus, věřím v solidaritu , v demokracii a ve schopnost a povinnost se dohodnout.
Vy si myslíte něco jiného.
Fakt kvůli tomu musím poslouchat, že jsem proruská děvka nebo (a teď nevím, jestli jsem ti dobře rozuměla), že jsem ochotna zapomenout na holocaust?
Ta válka běží, zastaví jí naprostá vyčerpanost a nějaké příměří, vyšumí to, za 10 let si o tom můžeme popovídat. Ani jedna z nás v tom nic neuděláme.
Předchozí