terapeutko, tohle je často fakt těžké...
osobně používám nejraději "logické" tresty... nevidím smysl v zabavení xboxu, protože posprejoval zeď (například)... tím, že mu vezmu možnost se vybít, zabavit, nedosáhnu ničeho...
takže každý průšvih raději řešit konkrétně a s konkrétními důsledky (a ne tresty) - posprejovaná zeď - pokud možno napravit, natřít, očistit, pokud nejde, tak se revanšovat majiteli jinak - posekat trávník, shrabat listí, umýt okna...
rozpory ve škole? tak vysvětlovat, nechat si vysvětlovat (po hodině rozboru situace toho má tak plné zuby, že by raději pár facek
)
dát prostor k projevení názorů hodně o nich mluvit, rozebírat, vysvětlovat...
průšvih cestou ze školy? sama si pamatuju, jak jsem jako dítě spadla do průšvihu aniž bych chtěla - to tě tak něco zaujme, něco začneš dělat a než se naděješ, už je z toho malér
(pozdní příchod, roztržené kalhoty, rozbité kolo, ztracené klíče...)
a pozitivní motivace nemůže být podle mne na základě skutků, jako spíš snahy, ony se ty děti fakt kolikrát snaží, ale osud jim nepřeje, opravdu
no a pak v nich utvrdíš dojem, že ať se snaží nebo ne, stejně bude zle...
narozeniny bych normálně oslavila, už jen proto, aby věděl, že i když zlobí, miluju ho a vždycky budu... v tomhle věku je to pořád ještě velmi výjimečný den