Já nejsem schopná žádné akce večer. Takže ani večer neuklízím. Dokud jsme žili s dětmi a děti už byly velké, večer si vařily. Dcera byla schopná dělat si o půl jedenácté v noci bramboráky. Potom samozřejmě nic neuklidnila. Já uklízela kuchyň vždy ráno po nočních orgiich našich dětí. Že bych z toho byla nadšená, přijít ráno do zabordelene kuchyně, to ani náhodou, ale co jsem měla dělat? O půl jedenácté jsem už dávno spala, abych stala nad dcerou a nutila ji to špinavé nádobí umýt.
Nejlepší je to teď. Uvařím pro sebe, najím se, hned umyju nádobí, utřu linku, sporák, dřez, zametu podlahu a tak to zůstane. Jedna z výhod života o samotě.