Co odchod z burzy? Dávala jsem do této diskuze zkopírovaný rozhovor s energetickým expertem. Je to tedy z konce prosince loňského roku. A ten říká:

Hlavním problémem je vývoz elektřiny v objemu 10 až 20 terawatthodin (10 až 20 tisíc gigawatthodin) za rok, údajně proto, že kdysi kdosi podepsal smlouvy na vývoz elektřiny. A, jako vždy v Česku, se s tím nedá nic dělat. To je v době energetické krize zcela nepřijatelné.
Nelze tvořit německou cenu pro elektřinu vyrobenou v České republice pro české spotřebitele na německé burze v Lipsku či na její dceřiné společnosti Pražská burza. Pokud nejsou v Česku německé platy, jsou německé burzovní ceny za českou elektřinu vyrobenou u nás za české náklady pro české spotřebitele likvidační a tedy nepřijatelné.
Lze to chápat i tak, že by výroba ČEZ postačila k pokrytí spotřeby elektřiny v tuzemsku za přijatelné ceny, ale kvůli tomu, že jdeme na ruku našim západním sousedům, na to sami doplácíme?

Faktem je, že elektřina vyrobená na zdrojích ČEZ by stačila pro zásobování všech odběratelů ČR za rozumné ceny. V době energetické krize nelze samozřejmě souhlasit ani s tvrzením, že ČR je vázána povinností dodávat elektřinu na burzy. I kdyby tomu tak bylo, pochybuji, že by ve smlouvě byla penalizace za zrušení exportu. Exportovat by ČEZ neměl v zimním období. Kromě toho ČEZ nemůže dopředu vědět, kolik elektřiny může vyrobit na export. ČEZ by měl dodávat elektřinu na Pražskou burzu, ale jenom přebytky nad spotřebou České republiky.

Těžko si představit, že ve Francii, která také exportuje elektřinu, by státní dodavatel vyvezl elektřinu, když nemá pokrytu domácí poptávku.
V úvahu je nutno vzít i to, že elektřina z jaderných elektráren ve výši 30 TWh za rok by stačila pokrýt veškerou spotřebu domácností. Při výrobní ceně 10 euro/MWh z jaderných elektráren a kupní ceně 200 euro/MWh na burze by se jednalo o výrazný nástroj pro zlevnění elektřiny pro odběratele v Česku.

Co brání tomu, abychom burzu opustili a dostali se v cenách třeba na úroveň sousedního Slovenska?

Musíme přijmout řadu zásadních opatření včetně personálních. V současnosti to vypadá tak, že nemá kdo hájit zájmy odběratelů. ERÚ říká, že oni ne, oni stanovují jenom regulovanou část ceny. A podobně je to i u energetické politiky ve prospěch České republiky jako státu. Ministerstvo průmyslu a obchodu operuje rozhodnutími EU, závazností dokumentů jako je Green Deal a podobně, co všechno musíme plnit. To je více než málo v době energetické krize. Zatím to také vypadá, že vláda Petra Fialy pojede v zajetých kolejích, zase se vyskytuje mnoho článků o tom, jak v Česku nic nejde, že si za současné ceny mohou odběratelé, že trh vše vyřeší. A mezitím může dojít ke kolapsu části průmyslu a výraznému nárůstu energetické chudoby. Stačí se jenom podívat na ceny, které dostávají odběratelé od dodavatelů.

Nikdo nás nenutí nakupovat elektřinu a plyn na burzách. Když ale nechceme přijímat žádná opatření na ochranu odběratelů, tak budeme nadále závislí na cenách na burze.