Valkýro, pro mě byl v práci oběd také vrchol dne. Ale nešlo tam jen o jídlo, i když já také ráda jím a v poledne jsem už měla hlad, ale i o to, že jsem mohla přerušit práci, obléct se, jít s kolegy do jídelny, většinou jsme si příjemně popovídali a zasmáli jsme se, byla to taková pěkná půlhodina v jinak nudném a nepříjemném dní. A ještě to bylo znamení, že už je půlka pracovního dne za mnou.
Teď, když jsem doma, tak fakt na jídlo moc nemyslím, jen když jdu jednou týdně na nákup nebo těsně předtím než si musím nějaké jídlo připravit. To se snažím, aby to bylo co nejrychlejší a nejjednodušší. Crcat se s něčím hodiny s vidinou, jak si báječně pochutnám, to fakt ne. Tím nechci říct, že si připravuju jídlo, které mi nechutná.