Pocházím z hodně šetrné rodiny. Mamčina mamka byla hodně spořivá, ale spíš tak, že měli hodně domácích produktů - maso, ovoce, zelenina, vše se zužitkovalo a neplýtvalo se.
Zase byli první ve vesnici, kdo měl TV . A s dědou si koupili škodovku 100. Nebyli asketičtí, a jezdili i na dovolenou a výlety. Na druhou stranu mamka vzpomíná, že dostala od babi vynadáno, že koupila máslo jedničku místo levnější dvojky.
Taťkova strana šetřila hlavně na jídle - taky měli ovozel z domu. Ale třeba dneska koupili čerstvý chleba, ale zbyl tam chleba z pátku, ten se musel sníst jako první. Takže k chlebu z dneška se dostali až druhý ten. A tak pořád dokola. Jídlo bylo opravdu na příděl. A neexistovalo vzít si jogurt jen tak, to byl plánovaný na večeri, a to pouze s rohlíkem. Můj bratranec měl velmi omezený přístup ke sladkostem (byl hubený jak lunt), a tak u nás třeba na tajňačku jedl cukr z cukřenky . Babi a jeho rodiče kupovali vždy jen věci, které se "vyplatí". Jinak si prostě nechali zajít chuť. A to měli nadstandardní příjmy.
U nás doma se taky neplýtvalo jídlem, a jsem ráda, že se naši naučili nešetřit na sobě, a dopřejí si. Ať už hezké věci, co jim dělají radost, nebo mamka chodí pravidelně kadeřnice, kosmetika atd. A dělají si prostě radost. Nicméně taky sledují akce, a dle toho vaří. Byli jsme třeba společně na výletě, a já chtěla koupit frgál. Mamka, když viděla tu cenu, tak ji přešla chuť. A dokázala mi to tak sugestivně "vysvětlit" ať to nekupuji, že mě přešla chuť. Nebo je velký milovník kávy, ale specializované kavárny se jí zdají hodně drahé. Tak i když bych ji pozvala, tak by si tu kávu za ty peníze neužila. A to mně třeba u ní mrzí, že si to neužije, i když se nemusí starat o to, kdo to zaplatí.
Já taky sleduji akce, drogerii a tak kupuji jen v akcích, omezila jsem stravování venku (HO tomu velmi napomohl). A třeba cíleně koukám na věci, co jim bude procházet expirace. Občas se tam najdou původně velmi drahé věci za fajn cenu - hlavně dražší sýry, pochutiny a některé ryby. Ale na druhou stranu nemám problém koupit předražený květináč Lechuza a nebo robot. A tam o ceně nesmlouvám, když mi vyjde příznivě poměr kvalita/ cena a je to něco, po čem toužím.A udělám si radost.
Když byly hodně těžké časy (nedaly se předvídat, nešlo o ztrátu zaměstání), a nastaly nenadále velké výdaje trvající přes rok a půl, nesahala jsem na úspory, ale dočasně zvýšila příjem (měla jsem štěstí, že jsem měla ty dovednosti). Takže jsem měla 1 a 1/2 úvazku najednou, a padala na hubu, ale věděla jsem, že to jednou skončí. Kdybych ty dovednosti neměla, šla bych třeba vykládat zboží do supermarketu. Prostě na úspory jsem sahat nechtěla.