Milé sestřičky,

u Apolináře jsem své první zlatíčko porodila v listopadu 2002. Vzhledem k tomu, že jsem měla rizikové těhotenství, trávila jsem několik týdnů i na oddělení rizikového těhotenství. Tam bylo všechno naprosto v pořádku a v pohodě. Nejlepší vzpomínky mi zůstaly na paní Ivu Schafferovou - ta byla výborná, chodila za námi, ptala se na připomínky, nápady......
Porod jako takový byl také v pohodě, porodní asistentka Lucka Marková (bohužel u Vás už nepracuje, velká, velká škoda) byla super a já musím říct, že jsme si s manželem porod opravdu užili:-) a Julinka je nám odměnou.Jméno paní doktorky si už bohužel nepamatuji, ale byla také velice hodná a milá.
I to šití se dalo přežít, Julinka byla hodně veliká, měla několikrát pupeční šňůru kolem krku, tak to asi jinak nešlo. Jediné, co mi u porodu vadilo, že ihned po porodu miminka přišla nějaká "vyšší" paní doktorka - ta se nepředstavila a velice bezcitně mi prý nějakým specielním hmatem na břicho začala odlučovat placentu, prý aby to šlo rychle. Neměla jsem ani čas si trochu oddechnout, to mě opravdu bolelo, přitom ve všech publikacích jsem se dočetla, že se má po porodu počkat cca 15 minut, až začnou další stahy, které k porodu placenty vedou.....ˇNevím, na co tenkrát chvátala, když jsme rodili úplně sami, nikde jinde žádná mamina...
POté jsem byla převezena na oddělení P 15, chtěla jsem nadstandard, ale nebyl volný. Tady už to bylo horší. Musím říci, že lepší byly ženské sestry, ale ty dětské, to byl děs a hrůza s vyjímkou sestřičky Marušky (už tu některá z nás o ní psala) - ta byla moc hodná, poradila nám jak s kojením, tak s koupáním.....vždy, když měla službu, tak se na ní maminy doslova sesypaly:-).Ty ostatní byly fakt děsně, neporadily s ničím, nic nevysvětlily, ale jména si už bohužel nepamatuji, byla jsem z toho vždycky tak hotová, že jsem si prostě nic nezapamatovala. Ze začátku jsem měla trochu problémy s kojením, Julinka brečela....a sestry na mě řvaly, že jsem zřejmě neschopná matka a že už asi kojit nebudu....POdotýkám, že Julince jsou dnes 2 roky a 4 měsíce a do dvou let jsem ji kojila:-) a naprosto v pohodě.Kromě toho, vždycky ráno sestry vlítly na pokoj a zařvaly, abychom svlíkaly rychle děti, že jde vizita - a ta třeba přišla až za půl hodiny (rodila jsem v listopadu, takže žádná horka nehrozila).Když jsem je požádala, zda bych si k nim na chvíli mohla Julinku "odložit", tak se také tvářily tak, že je to obtěžuje - vzhledem k tomu, že návštěvy se odehrávají na chodbě a byl už ten zmíněný listopad, tak mi přišlo hrozné, nechávat to miminko v průvanu třeba půl hodiny,aby nenastydlo, takže jsem ho vždycky ukázala tatínkovi a babičkám a potom jsem ho na chvíli odvezla k sestrám...Takže to vypadalo tak, že pro radu jsme si chodily k sestrám ženským. Můžu říct, že jsem z oddělení šestinedělí po 4 dnech utíkala jako o závod a moc jsem se těšila domů:-.
Teď jsem těhotná podruhé, rodit bychom měli v půlce září a jsem i přes toto všechno rozhodnutá jít opět k Apolináři, protože věřím tomu, že se leccos změnilo k lepšímu. První porod jsme si tam opravdu užili a věřím, že to tak bude i podruhé. Všem sestřičkám a lékařům, kteří svou práci vykonávají s láskou a dávají do toho kus svého srdce, citu a porozumění velmi děkuji, velice si Vaší práce vážím a přeji Vám hodně sil a spokojených maminek
Lenka