Přidat odpověď
Jo, taková je moje tchyně, trpí celoživotním pocitem nedocenění, neustále si vynucuje pochvaly, její jídlo je třeba 10 pochválit a ptá se ještě po 3 dnech, jak nám chutnalo. Když mi předává dárek: říká: všichni se teď podívejte, jakej krásnej dárek jsem kosatce vybrala, to se mi moc povedlo, je přesně její styl :). Abych ji po příchodu zklidnila, hned ji pochválím, jak jí to sluší a jak to má sladěné, aby byla snesitelnější. No a svoje jídlo taky hodně vnucuje, ale odmítám soutěžit.
Nejsem dobrá hostitelka v tom neustálém vnucování a povzbuzování, jak to starší lidi vyžadují. Takže sotva stíhám, že strejda už zase čučí na plný stůl jídla a prázdný talířek před sebou a už zase si není schopen sám nandat. Můj muž je chaotik, nevšimne si, že kmitám strašnou rychlostí a vyčte mi, že někdo nemá dolité víno. Nejhorší je, že veškeré rodinné oslavy jsou na nás. Už měsíc dopředu nám volají, kdy už bude termín červnových narozenin. Letos jsme byli s mužem opravdu grogy, ale musíme sebrat sil na štědrý den, kdy nás bude zase aspoň 11.
Předchozí