Myslis to pozitivni?

No hledali jsme dlouho, az jsme nasli dobrou therateutku.
Doporuceni od me drivejsi therapeutky, co zna me a tudiz z vypraveni i dceru.
Predtim jsme jich 5 vyloucili, resp. dcera, i kdyz prvni "seznamovaci" sezeni bylo vzdy i se mnou.

Tahle therapeutka byla:
a) inteligentni tak, ze mela i na dceru
b) vekove blizko k ni, ja jsem stara matka
c) objektivne moc krasna, poslouzila i jako vzor

A ja zacala s dcerou mluvit o vsech rodinnych vecech z minulosti, i o vsech tajemstvich. Otevrely jsme spolu "kroniku rodu"

A to zmenilo i me, tim jsem ji zacala brat jako dospelou.
Ted ji sice porad davam/ urcuju hranice - ale spis jen popisu svoje pocity, strach, obavy a ona si hned sama urci, co a jak.