Ropucho,
no mezi uvolněným pojetím návštěvy a vlašákem z papíru v trenýrkách u televize je taky pořád docela široké spektrum možností.
A že nemáme přesný a jediný správný čas, kdy musíme pít kafe, neznamená ještě křupanství.
Kromě velkých jídel typu oběd a večeře preferujem pro návštěvníky občerstvení formou "švédského stolu". Každý si z nabídky zobá co sám chce, kdy chce, nikdo mu do voleb nekecá, nikdo neřeší, že Máňa jí samou zeleninu a proč si nedá maso apod.
Na návštěvách s "plánovaným servírovaným menu" se nám většinou stane, že někdo něco z toho nejí nebo nemůže, a ačkoli s úctou, úsměvem a díky odmítnu, přehraju na manžela apod., někdo má potřebu řešit, proč nejím klobásu nebo čokoládu a jakto, že TEĎ nemám chuť na kafe, když TEĎ máme podle síťového diagramu všichni pít kafe. Přitom nechci žádné extrabuřty, ani jiné jídlo, ani zájem, jen prostě co nechci, nejím, úsměv, děkuji, nepotřebuju nic jiného, a není co řešit.