Beat, zajímavé :) S tím kamarádem jsme o tomhle náhodou někdy minulý týden mluvili. Jak to budu vnímat, až se to rozhodne odstranit, protože jsem do toho dala dost umu a úsilí. Takže jsem nad tím přemýšlela - a myslím, že to budu brát úplně v klidu. Je to dárek - a patří jemu. A snažím se dávat si pozor, abych mu tím dárkem nevnutila maorské "hau" :) (hau mi přijde jako moc hezký popis toho, co na dary navazujeme, všemožná očekávání, vděčnosti, závazky...někde jsem k tomu měla článek, kdyžtak ho zkusím najít, vlastně to odpovídá Ben Franklin paradoxu)
Abych prostě dávala dárky čistě. Je těžší být obdarovaným než darujícím, tak se snažím toho obdarovaného tím, co jsi popisovala - lpěním na svém díle, přemýšlením, jeslti mi ten druhý jeho nepověšením něco neříká, pocity viny... - fakt nezatížit. Asi (asi určitě:D) se mi to nedaří úplně stoprocentně, ale snažím se, a zrovna u téhle velké malby jsme se o to snažili oba.
Takže možná jsi s obrazem holt dostala moc velké hau :)