"no pokud před tetou janou budeš dělat, že miluješ roládu se šlehačkou a nacpeš se s ní, ačkoliv tobě nechutná, tak to pokrytecké je pokud naservíruješ roládu jen tetě janě, protože víš, že ji má ráda, tak to je pozorné... "


Ale zakladatelka se nebude rozplývat, jak je obraz nádherný a stále se nemůže vynadívat. Jen ho na dobu návštěvy pověsí, kamarádce to přinese příjemné pocity, zrovna jako ta roláda se šlehačkou. Však se snad zakladatelka z obrazu nepozvrací, sotva ho zahlédne, ten obraz už ji jen nebaví.

"a tvrdit jí, že roládu se šlehačkou máte doma prostě pořád a kdykoliv (tváříš se, že obraz visí na zdi pořád), to by tě asi ani nenapadlo "

Ne nic netvrdím o stálosti šlehačky ani obrazu. Teď je návštěva, teď je tu šlehačka a teď je tu obraz. Nebo darovaný ubrus na stole, to přece nemusím nijak vysvětlovat, zda je tu ten ubrus/obraz stále a nic jiného tu nikdy na stole není, na zdi nevisí.

Já osobně bych tyhle hry nehrála, ale když se zakladatelka obává reakce, pokud obraz nebude viset, tak je to jednoduché řešení, jak kamarádku potěšit.