Přidat odpověď
myslím, že mě baví a zajímají hovory o čemkoli. Od kytek přes auta, sex, děti, šití, drby...až po politická, náboženská a filosofická témata. A věnuju dotyčnému mluvčímu plnou pozornost, ovšem když je těch mluvčích zároveň několik, střídají se a já musím sledovat navrch interakce mezi nimi, aby mi neutekla nit, a navíc se snažím tak nějak trochu vnímat i další skupinky ve větší společnosti, aspoň jim třeba věnovat chvílema úsměv, pak se třeba přeskupit zas do jiné hovořící skupinky a nějak plynule se zapojit do nového tématu... tak mě to těší a baví, ale zároveň strašně vyčerpává. Takže musím v pravidelných intervalech "do samoty" zvednout baterku z jedný čárky na čtyři a pak zas ráda věnuju pozornost dalšímu a opět mě to těší a baví.
A v restauraci je ta "samota" prostě hůř obstaratelná než doma:) (máme tu ale dost prostoru, v malém bytě to bylo taky jinak) Minulý týden jsem byla na srazu 25 let po maturitě, bylo to skvělý, bavila jsem se opravdu dobře, ale "samota" v daném podniku nebyla realizovatelná, takže jsem nakonec byla po třech hodinách tak vyčerpaná, že jsem musela odejít úplně, a to výrazně dřív, než bych musela kvůli spojům nebo pozdní hodině. A byla jsem vyčerpaná i další den, je to pro mě mnohem namáhavější než třeba napéct a navařit pro 15 lidí :) Prostě takhle funguju od přirozenosti :) Právě proto jsem se naučila dopřávat si ty meziodpočinky od společnosti, abych to zvládala lépe. Protože se samozřejmě s lidma vídat chci, chci si s nima povídat, chci chodit do společnosti a mám společnost ráda... no ale musím u toho respektovat svoje vlastní dispozice :)
Předchozí