Potýkám se nyní s tímto problémem a ráda bych znala názory druhých.Během covidu jsem pracovala ve zdravotnictví s vysokým nasazením.2 náročné roky s minimem pracovního volna.Nebyl čas prakticky na nic.Po novém roce mě nemoc vyřadila na 3 měsíce z reality.Po návratu domů se mi vztahy s mužem a dcerou(30 let,žije sama,navštěvuje nás)zdály zvláštní.Po čase jsem náhodou měla možnost v mužově PC nahlédnout do jejich konverzace.Ocitla jsem v komunikaci 2 lidí,kteří si psali denně,kdy se vzbudili,co se jim zdálo,jak se jim spalo,co jedli,pili,vzájemné vyžadování kontaktu(ještě ses neozval,-la),kontrolu mých služeb a vzájemné zařizování denních věcí podle nich,nákupy,návštěva dědy,chaty,babičky,společné plánování kina(vždy s poznámkou,že máma je unavená a spí¨a případné zesměšňování.Intimita zašla i do míry vzájemného posílání fotek,kdo jak usíná a konstatováním,vykoupal jsem se a je mi blaze.Manžel též sděloval dceři výši platu,informace o kolegiálních vztazích.Naplánovali spolu koupi motorky a vzájemně se i v tomto ohledu podporovali.Mé snahy např. o vaření byly označeny za matlání.Dcera začala vařit časteji...poznámka výborné.Výčet by byl dlouhý...........Ráda budu v tomto směru za jakoukoli zpětnou vazbu.