Mimo jiné, křesťané se za starého Říma hodně proslavili tímtéž, akorát v jiném kabátu.

Tehdy se dítě stalo členem rodiny, když ho otec přijal do svých rukou. (Rodina celá byla "v rukou otce" a on jediný byl suverénní a otroci, manželka a děti byli pod jeho ochranou, ale zároveň jejich jednání bylo vlastně jeho jednání.) Jinak nechtěné dítě odložili na práh domu a kdokoliv si jej mohl vzít, často toulaví psi. Takový potrat po římsku.

A křesťani ty děti sbírali a přijímali je do rodin, nebo pro ně budovali sirotčince, kde je vychovávali. Pro Římany těžko pochopitelné, protože novorozenec měl smysl jen jako dědic nebo nevěsta, jinak z něj něco mít (otrok) znamenalo spoustu investic, živení, ... Jednodušší bylo otroky získat z výbojů. (Pro středostavovského člověka byl otrok navíc velké jmění, třeba si ho mohl dovolit 1x-2x za život.)

A nějak tohle my moc dnes chybí v tom protipotratovém hnutí.