Val asi rada v tomto okamžiku nereálná, ale když mám (a vydržím to jen nějakou dobu) dělat dlouho rutinní práci, musím být v tom okamžiku v rozumné fyzické kondici. A dál pokud mám dát víc, než 10 hodin za den, musím být v pro mě přizpůsobeném prostředí a hlavně čase. Dělat takovou práci trvale bych nemohla. Našla jsem tady výpis z Togglu - potřebovala jsem odevzdat balík práce za tři dny a chtěla to udělat, dala jsem to takhle: první den 7 - 20 s pěti pauzami v celkové délce hodina, tj. 12 hodin práce, pak jsem si šla určitě lehnout, další začátek je 22.30 v podstatě bez pauz (v noci mívám na uších sluchátka napřed s čímkoliv, později rock) do 6.30 ráno. Pak jsem předpokládám řešila nějakou operativu, jedla a spala, další sepnutí je v poledne, konec v šest, zasednutí v deset a v osm ráno konec, s tím, že je tam 7 produktivních hodin. Ve 13.00 poslední etapa, v půl třetí konec, 12,5 hodiny. Dalších 108 hodin timer neběžel, takže jsem sice pracovala 48 hodin ve třech dnech, ale pak měla jeden spánek a 4 dny pauzu. Byla to práce, kterou jsem si nechala slušně zaplatit, s touhle vidinou se to dělalo líp. Mám soukromý tip co děláš a dokonce jsem minulý týden přemýšlela, jestli jsem s někým z tvých kolegyň nemluvila (že by to bylo přímo s tebou to by byla moc velká náhoda a myslím si, že pokud děláš co si myslím, prostě jen zvětšuješ velikost průseru, který nastane, až tě to složí. Myslím průser směrem k tobě, k tvému zdraví. Jakmile vyhoříš (a ty příznaky máš jednoznačně), trvá strašně dlouho začít dělat alespoň něco, ne tak se vrátit na původní úroveň.