...ta nevlastní jen dřinu zná a rány místo něžností. Holenu máma rozmazlí,že je z ní sobec, krutý, zlý. Maruška, ač má někdy hlad, je krásnější než v máji sad. Když přijde na trh, celá ves úprkem běží k Marušce,doma ji vítá drůbež, pes, ba i ten špaček na hrušce. Holenu však a macechu nepozve nikdo pod střechu, nikdo je v kraji nemá rád. Oběma zloba nedá spát, hubnou a blednou závistí a Marušce se za vše mstí. Když leden prostřel všude led,Holena káže "do hor běž, k fialkam chci přivonět, běda ti,jak jich nenajdeš!"
V chatrném šátku plným děr po horách bloudí děvčátko, už
přiblížil se podvečer a v sněhu ani poupátko. Tu vidí dívka v povzdálí,oheň, jenž plane u skály. A okolo ohníčku sedí dvanáctero ročních mesíčků. Kmet leden řídí jejich sněm. Má bílý vous a bílý vlas."Proč jsi dnes přišla do hor, zbloudilas?"
"Ach lidé dobří prosím Vás, fialky sestře přinést mám a fialka přec neroste,když sníh se valí k dolinám..kde najít kvitek v zimním dni,bez nich se nesmím vrátit zpět "....na moje místo usedni březne, jenž křísíš jarní květ. A jinoch březen žezlo zved, tu kolem skály taje led a kde dřív se sníh valil ku skále, rostou fialky, sotva rozvité

...to je všechno, co si pamatuji, víc nic