neznámá,

nešlo o šikanu, ale o ojedinělý incident dvou žáků školy, každého z úplně jiné třídy, kteří se ve škole nemají jak potkat, protože jsou v jiných budovách. Mladší nadával staršímu, starší do něj strčil, mladší upadl. Stalo se jednou, po vyučování, mimo školu a výuku.

Šikana má své charakteristiky, ke kterým mimo jiné patří dlohodobost a opakování, což tento incident nesplňoval.

Přesto šetření proběhlo, všichni svědci i zúčastnění kluci vypovídali stejně.

Rodiče byli informováni, že kluci sami přišli s návrhem na smíření, podali si ruce a považovali záležitost za vyřešenou. Plus si to dotzční rodiče ještě sami řešili s rodiči druhého zúčastněného, takže tuto informaci měli hned ze dvou stran. Pouze nedostali písemnou zprávu od metodika prevence, což ale nebylo jak zjistit, protože jeho zdravotní stav neumožnil ani si tuto skutečnost uvědomit. Jak jsem psala, šlo o vážnou akutní zdravotní záležitost. A protože se rodiče zprávy o šetření nedožadovali ani po metodikovi, ani po vedení, neměli jsme ani my jak zjistit, že zpráva nebyla odeslána (sepsaná byla). Navíc se ukázalo, že tu stížnost podali necelý týden po incidentu. V úterý se to stalo, ve čtvrtek rodič informoval školu, v pátek proběhlo šetření a byli informováni rodiče o výsledku telefonicky. Zpráva byla vypracována v následujícím týdnu, ale to už byla poslaná i stížnost na ČŠI.