Nezmění.

Pro základní školu by mělo smysl třeba studium učitelství přírodovědných předmětů, společenskovědních předmětů apod. Na střední škole už je nutná výrazně větší odbornost a tedy to chce i větší specializaci, zaměření.

Oni to dobře znají právě gymnaziální učitelé. Pro mnohé je strašně těžký přechod od maturantů k primánům, i když učí jen ten svůj předmět. Je to podobné, jako když má někdo, kdo je zvyklý učit deváťáky, najednou jít k prvňákům. Většinou jsou pro něj problém i páťáci. Prostě to není jen o těch předmětech, ale hlavně o tom, koho učíš. Každý věk potřebuje něco jiného a prostupnost mezi věkovými kategoriemi je menší než prostupnost mezi předměty.

Proto jsou v RVP určující vzdělávací oblasti a ne předměty, akorát fakulty to odmítají brát na vědomí. Jsou základky, kde nerozlišují na prvním stupni přírodovědu a vlastivědu, ale jedou celých pět let vzdělávací oblast člověk a jeho svět a ničemu to nevadí. Jsou školy, kde se učí v projektech a předměty nemají buď vůbec, nebo je mají poskládané do kombinací a funguje to. Učitelé tam učí v tandemech, rozdělí si tu vzdělávací oblast podle toho, co je jim bližší, ale přitom jsou vzájemně zastupitelní. Děti se učí v souvislostech.

Cesty tedy jsou. Jen není snadné se na ně vydat, protože zažité stereotypy mají velkou setrvačnost.