Kat, prijdou mi postou, treba takze jsem vyhlasila, ze zadnou korespondenci od nikoho, kdo se s matkou prateli nebo jen styka, neotevru a leti rovnou do kose. Nebo od mych pratel. Stylem, "hele, prosim te, je mi to silene trapny, ale ja mluvila s tvoji mamou, vis, co rikala?.." A od pribuznych, "hele, mne se to nak nezdalo, ale jak vy to teda mate, chci to slyset od tebe...jo tak, no mne to prislo divny". Nebo kdyz jsem jeste pracovala v Cechach pred triceti lety, tak od pani laborantky, ktera byla ve veku me mamy a mela dceru meho veku, "tvoje mama sem volala, mluvila s sefkou, to ji nedochazi, ze takhle se chovat nemuze? Neni ona nak psychicky nemocna?" a tak dale a podobne. Ne, hrube moje matka vubec nikdy nemluvi, dela to mnohem rafinovaneji, necha jine, aby za ni tu spinavou praci odvedli. Meho tatu, kdyz jeste zil. Je fakt tezky si to vsechno pripustit.