Chtěla jsem napsat, že mi naši do mého zaměstnání nikdy nemluvili. Ale pak jsem si uvědomila, že mě máma navedla do mého prvního zaměstnání a do oboru ve kterém se vzdělávám a pracuju celý život. Samotnou by mě to vůbec nenapadlo, sháněla jsem nějaké vzdělání a práci se zvířaty, ale máma přišla a řekla :"hele a nechtěla bys dělat tohle ?"
A já: " no vlastně, proč ne ?!" A na třicetsedm let bylo a je . Díky mami.
Naši mě při vzdělávání a zaměstnávání jen podporovali, názor a pohled věnovali, ale jinak mi nikdy do ničeho nekecali. Jen babičku jsem asi zklamala - nejsem doktorka, právnička ba ani inženýrka. Svým dětem jsem taky nekecala nikdy do ničeho, snažím se je jen podporovat případně pomoct. To stačí a je to fajn.