Nikdy jsem si problémy okolního světa moc nepřipouštěla. Ne že bych je ignorovala, spíše se všechno snažím brát tak, že se "žádná kaše nejí tak horká jako se uvaří" a že to prostě "nějak dopadne". Nejsem flegmatik, ale plus mínus se mi to daří (i když covid byl, je a bude psychicky náročný i pro mě, udusit se někde na ventilátoru fakt nechci a ta představa mi přivodila spoustu bezesných nocí).
Můj muž všechno řeší, z mého pohledu stahuje kalhoty tisíce kilometrů před brodem. Na dovolenou raději ne, co kdyby..... Odmítá řešit naše zchátralé auto, protože "co kdyby". Za co kdyby si dosaďte cokoli, finančními problémy počínaje a celoplanetární zkázou konče. Covid ho nechává celkem chladným, překvapivě.
A jak to máte vy? Berte to jako plkací téma, zrovna tady slzím když jsem uvědomila, že ani letos se nepodívám k moři ani nevyvezu děti třebas do Vídně nebo Budapešti.