Huso, odhodlání, pokud tu situaci reálně nezažil, je pěkná věc, ale stejně jako nikdo, kdo nemá speciální výcvik, předem neví, jak bude reagovat ve strachu /někdo zmrtví, někdo uteče, jiný řve.../, dokud to reálně nezažije, jsou to jen kecy v kleci jak z mítingu člena SPD.
Sama mám zbrojní průkaz skupiny E od svých 21 let a zbraň doma v trezoru, střílím na střelnici roky a dost slušně, přesto si moc nedovedu představit, jak bych reagovala, kdyby bylo potřeba jí použít. Mohu si myslet, že v opravdu válečném ohrožení bych jí snad dokázala použít, ale s jistotou to říct nemůžu, přestože nejsem žádná útlocitná květinka. Našeho syna zbraně zajímaly od malička, využila jsem to k tomu, že s nimi umí zacházet /na střelnici, pod dozorem odborného personálu/ a má z nich maximální respekt. Když jsme spolu byli na zážitkovém střílení, kde si můžeš koupit zkušební střelby z mnoha druhů zbraní na terč, vede to policajt, který dohlíží na bezpečnost s dalšími kolegy, tak přestože synovi bylo tehdy kolem 12 let, choval se tam nejlíp a pokyny poslouchal jak hodinky. Doufám, že nikdy nebude muset zbraně použít v reálu a přeji mu, aby dál zůstal v tomhle směru jen postrach pouťových střelnic