Já bych to od mindráků a sebepřijetí posunula ještě o úroveň výš: umět svoje tělo nosit.
Tím nemyslím trávit hodiny maskováním nedostatků. Například mám dvě známé s opravdu monumentálním pozadím. A ony nosí tak nádherné sukně, jedna zvládne i nabíranou rozevlátou růžovou a strašně jí to sluší. Hlavně když jde, jako by jí celý svět ležel u nohou. To já nikdy neuměla, i když jsem byla superštíhlá. Hrbila jsem se (protože netypická prsa), kroutila jsem se šmajdala jsem. Nosila jsem chlapské oblečení. V mojí rodině nějaké ženské sebevědomí chybělo, teď se to ve středním věku učím a užívám si to a i si v nesouměrných mírách připadám víc sexy, protože jsem se naučila sama sebe nosit. Ale trvalo mi to desítky let práce na sebepřijetí...