Len, nevím, mě maminka obdivovala skrze údajnou pohlednost (možná by mě samu o sobě nenapadlo si něco takového myslet).

Já jsem za slupkou domnělé atraktivity snila o brýlatých intelektuálech, ale styděla jsem se s nimi mluvit, přišla jsem si vedle nich kýčovitá a neschopná dát dohromady neblonďatou myšlenku. Takže si rouhavě myslím, že měla raději zdůrazňovat, jaký jsem mozek.

Dětem se zkrátka nezavděčíš.

Nemyslela jsem to tak, že říkat dětem "to nevadí, že jsi obluda, stejně tě miluju", ale prostě to nekomentovat, ať je to, jak je to.

Myslím, že něco takového popisuje babi.