Mně nebezpečí asi i přitahuje, aspoň tedy v mládí určitě. I teď dost riskuju, ale to je spíš v marné naději, že se nenápadně zabiju. V mládí tam tenhle motiv nebyl.

Od touhy po motorizovaném chlapci mě neodradily ani dvě zkušenosti z dětství s fichtlem mého bratrance (o dva roky staršího): první bylo, že jsem si sedla za něj, odstartoval, a já zůstala sedět na silnici, a podruhý mi předal nastartovaný stroj na panelovém oválu, nasedla jsem a jela, to bylo fajn, ale neřekl mi, jak se to zastavuje - až cestou jsem zjišťovala funkci přidat ubrat plyn, a brzdu jsem nenašla vůbec