u nás se taky vzhled nehodnotil, jenom si vzpomínám, že do mě jeden brácha ryl, že jsem tlustá, to jsem ale fakt nebyla, měla jsem sice široký pánevní kosti, ale to i on, jinak hodně hubený, prostě jen provokoval, a maminka mu na to říkala, že toho má nechat, ale nikdy neřekla ona ani táta, že bych byla hezká, to si nevzpomínám, ještě třeba mi řekla, že mi něco sluší, jenže já jsem měla úplně jiný vkus než ona, takže od puberty pro mě toto jeho hodnocení znamenalo, že už to na sebe víckrát nevezmu
ona mi s oblibou nosila oblečení od svých kolegyň, že holky v práci to nosí, jenže holkám v práci bylo 25-35 a mně 15, takže jsem se zasekla a odmítla cokoliv jinýho než kalhoty a tričko, jenže kalhoty byly jen domácí výroby, manšestráky, takže i v době, kdy jsem byla štíhlá, jsem byla v pytli
první padnoucí rifle jsem si kupovala na vysoké

je dobře, že teď umí rodiče říct dětem, že jsou hezký