Z Číhoště pocházel můj tatínek a já tam pravidelně u babičky trávila prázdniny kousek od kostela až někdy do 85. roku (tak je pro mne Číhošť hlavně krásná vzpomínka na dětství). Nikdo z místních o tom, že je vesnice geografickým středem rozhodně nevěděl, ani by to nedávalo smysl. Je středem České republiky a tehdy jsme byli Československo…takže to souvislost určitě nemá. Celé mé dětství byla Číhošť naprosto neznámá vesnice, o Toufarovi se nemluvilo a středem ještě nebyla.
Když jsem jako děti vyhrabaly babičky schované výstřižky na onu událost, snad poprvé jsem ji viděla opravdu rozzlobenou, že to máme koukat zase schovat a nikde o tom nemluvit. Tehdy jsme nechápaly, ale poslechly.
Babička byla velmi inteligentní žena a navíc věřící, ono obecně, co pamatuji, tak většina starších lidí tam prostě v neděli chodila do kostela, pohřby byly většinou průvod vedený farářem. A pod Číhoštský kostel spadalo množství sousedních obcí. Možná právě proto se to stalo právě tam.
Babička o místních farářích ráda vyprávěla, jak který žil, jací byli, obvykle je osobně znala, ale o Toufarovi nikdy neřekla ani slovo. Revoluce se bohužel nedožila, abych se ji mohla zeptat znovu, jak to vlastně bylo :-(. Tatínek říkal, že to prostě byl vykonstruovaný nesmysl, že se žádný křížek na západ nehýbal. Ale v té době už tam nebydlel, takže už to osobně nezažil a měl už informace zprostředkované.a možná ho babička prostě taky jen chránila před možnými problémy.