Strašně moc jsem chtěla, aby byl u prvního porodu, a MM s tím takto souhlasil

tchýně do nás ryla, že MM ze sálu uteče, že to nedá a mě se v tu chvíli fakt zmocnil strach, že se to stane a já tam nebudu mít nikoho, kdo mě bude držet za ruku - až tak jsem to tehdy vnímala přecitlivěle

u druhého porodu kdyby nebyl, nic by se nestalo, byla jsem vyrovnaná, beze strachu, věděla jsem, že to dám a věřila, že se nic špatného nestane a bude to rychlé - málokdy v životě jsem si byla tolik jistá a zcela v klidu