Strašně záleží na okolnostech. Já jsem u porodu nejraději úplně sama, co to jde, ale chlapa jsem tam chtěla, jednak kvůli dohadování s personálem, jednak jako osobního poskoka, kdybych něco chtěla. U prvního byl, byl to dlouhý nepostupující porod, sama jsem ho poslala do kamrlíku pro otce, kde mohl spát a pracoval na počítači, když mi byla navržena vana, že by to mohlo pomoc, tak mě hlídal (únavou jsem usínala v kleče) a udržoval teplotu vody. K nezaplacení byl po porodu, kdy já se ani neudržela na nohou,tak převzal péči, dokud jsem se nezmátořila, díky tomu jsem mohla mít dítě u sebe. Ale šlo to jen proto, že jsem ulovila nadstandart,kde mohl spát.
Druhý porod nestihl, dorazil chvíli po (mám strašně dlouhou fázi mezi prasknutím vody v brzkých ranních hodinách a spuštěním porodu, takže se přesouvám do porodnic, kde se do večera vůbec nic neděje, a on se vrací domů), ale nijak mi nechyběl, šlo to hladce, nikdo tam nebyl, jen já, PA občas nakoukla, ale jinak klid, samotný porod taky jen já a ona. Ale bylo fajn mít ho k ruce ty 2h po porodu, než převezou na pokoj, a i když bych péči zvládla, tak bylo fajn, že jsem se nemusela zvedat a dítě půl dne obstarával on a pak odjel.Takže za mě je otec nejužitečnější těsně po porodu , je taky dobrý, že se hned můžou přivítat s potomkem. U porodu záleží na průběhu, ale člověk holt dopředu neví, co bude. Každopádně není od věci nějaký doprovod, ségra si vždy brala dulu, švagr tam poprvé původně nechtěl, nakonec neplánovaně zůstal a k dalším už plánovaně, ale dula zůstala, prý je užitečnější . Třetí byl teda tak rychlý, že dorazila po akci, ale pak pomohla s nějakým problém, akorát už nevím co.