Jo tak, já celkem nijak moc gender neprožívala, že je dost podstatné, kdo je kluk a kdo holka, mi došlo relativně pozdě. A cítila jsem se v pohodě. Zpětně mám dojem, že moje schopnost normálně fungovat se starším bratrancem v jeho klukovské partě ve věku 3 - 9 let byla pro rodiče a babičku, která mě měla dost na starost (s bratrancem), byla celkem výhodná.
Pubertu jsem strávila ve vodáckém oddíle, kde bylo ceněno být parťák, pak dejme tomu stíhat pádlovat a na běžkách, ale vzhled si nevybavuju, že by někdo řešil. Ne že by tam nevznikaly partnerské vztahy, ale krasavice na to člověk být zrovna nemusel...