Otec u porodů nebyl, protože tenkrát ani nemoh. U porodu mi nikdo nechyběl, stačil mi doktor a sestry, stejně jich tam bylo až až, porody byly celkem krátké / 3 hodinky se vším všudy, stačila jsem si na ně sama. Jen po porodu bych si s někym pokecala, třeba o porodu, nudila jsem se a byla nabuzená.
Nevim, jaký to je mít u porodu rodinnou suitu. Ale zdá se mi, že se z porodu udělala nemístná estráda a zajímalo by mě, kolik těch otců k tomu porodu opravdu chce jít a kolik tam jde, aby se neřeklo. Když už se tam musí chodit. Inu, ale taková je doba - dělat z porodu všeobecnou událost, fotit, filmovat a tak. A ten přístup, "jen ať chlapi vidí, co způsobili, jak musíme trpět" a tak, je mi divnej. A párkrát jsem na Nově zahlédla "Malé lásky..." to je taky pokoukáníčko a výkvět rodiček i otců. U porodu.
Neříkám - třeba tam někdo jde rád, i když nemusí, třeba je to i hezký zážitek, koukat se, jak někdo rodí. Ale bohužel dnes musí jít všichni. Bez pardonu.