nevím, nějak mi to přijde jako spousta výmluv
na jednu stranu chápu, že to není zážitek pro každého a jako hlavní nevýhodu přítomnosti otce u porodu vidím v tom, že ženská má na své straně přírodu, t.j. hormony, které nám umožní porod prožít (přežít) a následně to nejhorší "zapomenout" (jinak by lidstvo vymřelo) a nahradit tou vlnou emocí po skončení porodu... ten chlap to má všechno pěkně "na živo" a ani pohled na dítě obvykle nedokáže vymazat tu hrůzu, kdy musel sledovat utrpení ženské, kterou (obvykle) miluje a nemohl nic dělat... na druhou stranu to může být právě ten stmelovací okamžik, kdy i jemu naplno dojde, že je TÁTA a ta dávka intimity a společně "vybojovaná bitva" může být veliké plus...
jinak i v historii se s tím popasovaly různé kultury různě, dokonce jsem někdy četla o (asi) indiánech, kde se žena v porodních bolestech odebírala do soukromí, kam s ní šel muž, napodoboval její pozici u porodu (na všech čtyřech) a společně s ní dýchal a hekal a po zdárném porodu byl otcem dítěte právě on, bez ohledu na to, s kým počala... to se mi už jako dítěti (možná kolem 12 let) moc líbilo, škoda, že nevím, kde jsem to četla