Marťasíno, však ponoření do sebe je správné, ale se řvaním se nevylučuje. Já si taky dělám vlastní bublinu. Do plánu jsem jasně napsala, že nereaguju, ať na mě mluví jen v nezbytných případech a že na odpověď si musí počkat. Neřekli ani popel, i se toho vcelku drželi, já naoplàtku vždy po pár hodinách překousla vnitřní vyšetření a chvíli vydržela na křesle. Jiné instrukce mi nikdo nedával. Teda primář po šíleném zaštrachání v mých útrobách řekl něco jako "můžete zkusit zatlačit" a já s myšlenkou " tak já ukážu dobrou vůli, ať to nezdržuju, zatlačím, ukàže se, že je to k ničemu a začnem řešit akutního císaře" zatlačila a překvapivě porodila v té debilní poloze želvy na zádech, v které jsem byla vždy akorát pár minut U druhého mi byla akorát porazena v závěru poloha, při které se snáze mohla dorotovat hlavička. A pak "když bude mít potřebu tlačit, tak směle do toho" . Mladá PA, měla jsem ji za zadkem, moje oči ji nezajímali, občas poradila, co třeba zkusit, ale jinak to nechávala na mě.