lonai, vím, že se tohle zrovna těžko radí, člověk se s tím musí asi nějak sžít... za sebe to vnímám jako nejdůležitější věc, kterou mi rodiče dali - nestarej se o to, co si o tobě kdo myslí... oni sami se tím tedy taky nedokázali řídit, ale mně to fakt pomáhalo... jasně, že není super být tlustá (a stará a hnusná ), ale připravit se kvůli tomu o všechno krásný, co život nabízí? vzdát se věcí, které mě těší? přestat chodit do bazénu, na koupák, do sauny, nebo dokonce stydět se objednat si ke kávě zákusek, koupit si chlebíček?
ber to tak - co je komu do toho? copak ti ti lidé připlácí na živobytí? oni nosí tvá kila? jak je omezuješ tím, že nejsi podle svých (jejich?) představ? jasně, pokud to dokážeš, zbavuj se nadváhy, ale ne proto, abys mohla jít plavat, dělej to pro své zdraví, to jediné má smysl, nějaká "estetika" ať jde do háje... když se oprostíš od svého pocitu viny za to, že jsi tlustá, život ti přinese mnohem víc, věř mi
a pro pobavení přidám nedávnou historku ze sauny: akorát jsem vylezla ze sprchy a začala jsem se motat do prostěradla a kouká na mne malá holčička a bezelstně povídá "ta je ale véliká" a maminka zrudla a hned se do ní pustila "to se neříká, prosím tě, jak by se tobě líbilo, kdyby někdo říkal jak jsi mrňavá a vyzáblá..." a holčička na ní tak kouká a povídá "ta osuška je veliká" maminka málem umřela studem a já smíchem