susu,

nerozumím, co nezmizí. Skutečnost, že jsou tlustí nebo hubení lidé hnusní? To není skutečnost, to je hodnocení skutečnosti; dětské, hloupé hodnocení.
Nebo skutečnost, že tlustí a hubení lidé existují? Ta jistě nezmizí. Ovšem pochybuji, že jich ubyde označováním za hnusné. Ubylo by jich jistě zdravějším životním stylem, což souvisí nejen se sportem a stravou, ale taky se zdravým sebehodnocením, sebepřijetím... Proti čemuž dost působí neutuchající tlak na ideál a hodnocení, jak daleko od něho kdo je.

Z výchovy dětí víme, že neustálé dávání sousedova Pepíčka za příklad vede leda k odporu k Pepíčkovi, nikoliv k proměně Franty v Pepíčka, neustálé připomínání nutnosti mít dobré známky k úzkosti ze selhání a neustálé shazování dítěte leda k tomu, že dítě takové sebehodnocení přijme za své atd... Čest výjimkám, ale ty se vymykají "přesto" jaké výchovy se jim dostalo, ne "proto".