Mně by pozdější začátek výuky vyhovoval, stejně tak i mým dětem, právě kvůli dojíždění. Mně třeba přímý autobus od nás do místa, kde pracuju, nejezdí, s přestupem je to skoro na hodinu. Vlak naopak jezdí přímo, je tam dokonce rychleji než já autem, jenže jeden tam je před šestou ráno a druhý až v osm. Výuka třeba od půl deváté by v tomto směru bodla.

U nás je holt zvykem chodit do školy a do práce brzy a brzy se i vracet. I když je to diskutabilní, moc těch, kteří chodí z práce před čtvrtou odpoledne neznám, děti z družiny dřív vyzvedávají akorát babičky a dědečkové. Takže si myslím, že je to zase spíš ze zvyku, že to tak !bylo vždy" (nebylo, ale říká se to).

Malé i velké děti jsou většinou ve škole od 7:30 do 15:30, protože malé nemá kdo vyzvednout a velké mají výuku (32 hodin znamená minimálně dvě odpoledky, u nás to ale vychází na tři a jednou za dva týdny klidně i na čtyři, kvůli tělocvičně, dílnám, omezením na straně vyučujících apod.).

U malých dětí se argumentuje mimoškolními aktivitami, které začínají brzy. Ale ona jich spousta vznikla z důvodu potřeby někam umístit dítě po škole, aby nebylo samo doma. Já jako dítě chodila na dost kroužků, ačkoliv se to tehdy "nenosilo", nebylo to tak obvyklé. Byla jsem do tří v družině, pak jsem teprve odcházela na výtvarku do DDM, do Sokola (ten byl vždy až večer), na trénink, kam jsem dvakrát týdně jezdila přes celé stotisícové město, takže 40 minut autobusem s přestupem nebo podobný čas "zkratkou" na kole (vše na prvním stupni). Ale chodila jsem i ven, na dvůr nebo do parku. Žádné taxikaření rodičů se nekonalo, ani dohlížení nad úkoly.

Vadí mi, že kvalitní výtvarka, hudebka a tělovýchovné činnosti se odehrávají mimo školu, že školní rozvrh je řízen rozvrhem ZUŠ, protože tam chodí velké procento dětí a chodí tam proto, že ve škole se jim nedostane toto vzdělání , ne proto, že by byly ty děti extra nadané (hodnoceno i podle vlastních dětí). V tomto se mi líbí školní model, kde základní výuka na různé nástroje a zpěv probíhají ve škole. Totéž různé sportovní aktivity. Vždyť i výuka jazyků se čím dál víc přesouvá mimo školu. Ale pořád se trvá na povinné docházce do školy a povinném odsezení si 30 hodin výuky, z nichž minimálně třetinu pak rodiče dětem duplikují a doplňují odpoledne a z toho důvodu tlačí na uzpůsobení rozvrhu všem.

Šlo by to udělat jinak, ale ne pouhým určením pozdějšího začátku výuky. To asi neprojde nikdy. Sláva za možnost si toto rozhodnout na úrovni školy, protože to je způsob, jak zareagovat na konkrétní místní podmínky.