Concetto,

zmínila to už Yuki. Rozdíl mezi ZŠ a gymnáziem je především v samostatnosti těch dětí. Na ZŠ je násobně více dětí s poruchou pozornosti a hlavně s podprůměrným intelektem. Není problém je učit a něco naučit, problém je, že jim prostě nemůžeš zadat smysluplnou samostatnou práci na víc než pár minut. Některé pak vyžadují tvoji pozornost stále.

Učím fyziku ve speciální třídě a mám zároveň 3 ročníky. Takže sice se všichni učí fyziku, ale každý úplně jiný podobor. Některé z těch dětí mají minimální výstupy (na základě diagnostikovaného mentálního postižení), tak to máš ještě v rámci jednoho ročníku další úroveň. Tyhle děti si ale nevytáhneš po výuce na samostatnou online hodinu, polovina z nich je z dětského domova, tam pro to prostě není prostor. A i ty ostatní mají co dělat, aby zvládly alespoň základy M a ČJ, AJ, na ostatní není po škole už kapacita.
Máš přesně 45 minut na to, aby se šesťáci naučili třeba vyhledávat v tabulkách hustotu a vypočítat objem nebo hmotnost (nemají minimální výstupy, jsou tzv. hraniční, takže jim to moc nejde a potřebují hodně vést a pomáhat), s osmáky řešíš teplo přijaté a odevzdané tělesem, přičemž ti s minimálními výstupy nemusí umět počítat, ale ti ostatní ano, takže je učíš vyhledávat měrnou tepelnou kapacitu, no a s deváťáky se bavíš třeba o jaderné fyzice, ovšem ti s minimálními výstupy ji vlastně mají jen na úrovni posouzení vlivu na životní prostředí a stavbu atomu mají zvládnutou na úrovni jádro a obal...

A v běžných třídách je to co do různých úrovní velmi podobné, na běžnou třídu mají nárok i děti s mentálním postižením, a tak v těch třídách jsou. Jsou tam i děti s poruchami pozornosti, děti s vývojovou dysfázií, které nejsou hloupé, ale tomu, co říkáš, rozumí mnohem méně, než ty děti s mentálním postižením. Potřebují v jistém ohledu mnohem více péče, protože na rozdíl od těch s mentálním postižením nemají jen minimální výstupy, ale musejí zvládnout vše. Je tam spousta dětí, kterým nemůžeš říct, když jim něco nejde, "tak se to nauč", protože je nejdřív musíš naučit, jak se vlastně učit. A ono jak jim to nejde úplně samo, tak je to často nebaví a ty musíš hledat, jak je posunout aspoň o kousek dál..

Sama mám dítě, co po "běžné" výuce na osmiletém gymplu zvládlo na konci kvarty FCE a v 19 letech se učí 8 cizích jazyků (z toho 4 mělo ve škole) a je to zároveň dítě, co mu to ve škole nešlo úplně samo a třeba v matematice muselo vyvinout hodně úsilí, aby nepropadlo. Ale i tak je to dítě, které prostě převyšuje průměrné základkové dítě (co do intelektu, samostatnosti a schopnosti se učit). I když na základce zůstane hodně chytrých a samostatných dětí, tak ty, které potřebují hodně času a péče tam prostě jsou pořád. Takže každá ta skupina je hodně heterogenní nejen co do úrovně zvládnutí učiva, ale především co do schopnosti a potřeb ohledně způsobu učení. Je to jiný svět.