Rigel,

ono je to v RVP dost jasně napsané, co je úkolem základky:

"Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Osvojování klíčových kompetencí je dlouhodobý a složitý proces, který má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a postupně se dotváří v dalším průběhu života. Úroveň klíčových kompetencí, které žáci dosáhnou na konci základního vzdělávání, nelze ještě považovat za ukončenou, ale získané klíčové kompetence tvoří neopomenutelný základ žáka pro celoživotní učení, vstup do života a do pracovního procesu.

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti.

V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence
k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní; kompetence digitální."

Když si pak projdeš jednotlivé kompetence (někdy označované také jako životní dovednosti) , zjistíš, že právě to má smysl řešit u každého, i když každý i v těch kompetencích dosáhne trochu jiné úrovně.

No a v tom je ten hlavní problém, škola pro většinu znamená jen nalejvárnu vědomostí. Přitom ono fakt pro život není důležité, jestli mám po základce angličtinu na úrovni A1 nebo B1, ale spíš to, jestli jsem ochotná se tu angličtinu dál učit nebo ne, protože zrovna jazyk je něco, co je potřeba učit se pořád, jinak člověk hodně rychle zapomene. K čemu mi je maturita a následně i VŠ zkouška z němčiny, když jsem od té doby němčinu nepotřebovala a hlavně neměla motivaci si úroveň alespoň udržet? Jsem zpět na A0, v angličtině taktéž, v ruštině jakbysmet. Roky ani kvalita výuky v tom nehrajou vůbec žádnou roli. Smysl by mělo jen to, kdybych se během těch let naučila se učit. Smůla. Školou až do státnic jsem proplula víceméně bez úsilí a schopnosti se něco cíleně naučit. Hloupá evidentně nejsem, když mi to takhle prošlo, ale minimálně kompetenci k učení jsem získala až mnoho let po opuštění vzdělávacích ústavů.

Naopak jsem jako dítě získala v IT pravěku poměrně vysokou úroveň kompetence digitální. Snad že mi ve škole počítač nezakazovali, ale kromě her mě hravou formou naučili s ním zacházet jako s nástrojem, co usnadňuje práci. Bohužel ještě 35 let poté některé školy zakážou používat telefony, počítač potkají děti jen v hodině informatiky, referáty smí odevzdávat je ručně napsané a spílá se jim, že neumí na telefonu nic jiného než hrát hry. Ale hlavně, že píšou písemky z historie výpočetní techniky, klávesových zkratek nebo z popisu lišty nástrojů ve Wordu .