Termixi, mám syna už dvaadvacetiletého, skoro jistě AS, stejně jako MM. Nikde jsme nebyli, pomáhali jsme mu to zvládnout, občas se dost vykoupal na konverzaci s doktorem ("copak jste si včera dali?" vůbec netušil, že se ho ptá na jídlo), s babičkama (určitě by nosil kalhoty se zipem, stačí mu je dávat často), se spolužáky, na akcích s formálním oblečením,...
Teď studuje FIT na ČVUT, je v klidu, je tam se svými, v práci je taky s lidmi svého druhu, už tolik nenaráží.
Tuhle jsem se ho ptala, jestli by mu kdysi pomohlo, kdyby o své jinakosti měl potvrzení od odborníka. Říkal, že je moc rád, že jsem ho nikam nevzala,že by si připadal ještě divnější a vyřazenější. Obecně samozřejmě nic netvrdím.