Tak v úterý jsem měla báječný pracovní den. Byla jsem předvolána k tlumočení jednání u soudu. Část dopoledne jsem strávila mírnou panikou - 10x kontroluju, kde mám předvolání, průkaz, blok s tužku atd. Opakuju si slovíčka, stejně vím, že si na ně nevzpomenu. Jinak jsem akorát odpověděla na asi 3 maily a nic pořádného už prostě neudělala. Pak jsem jela hodinu vlakem k slavnému soudu a 45 minut před jednáním čekala, protože vlak jel takhle blbě. Jednání trvalo celkem deset minut, neb se žalovaný nedostavil. Takže zase hodina a půl domů, přijela jsem ve 3, takže jsem jela rovnou do školky a bylo po pracovním dni. Dle vyhlášky jsem si vyučtovala 900 Kč hrubého, ale můžou mi zaplatit i míň a zaplatí to pravděpodobně v horizontu několika měsíců. V podstatě zabitý celý den a hotovo nic. V září další pokus. To mám pak slušný pocit marnosti, že jsem za celý den neudělala fakt nic a kdybych měla takové skvělé kšefty denně, tak je snad lepší být doma s těmi dětmi... Ale holt není každý den posvícení:)