Přidat odpověď
To záleží, do které své práce zrovna jdu :)
V některé nejdřív ráno nasednu do meziměstského autobusu nebo vlaku, obvykle s vlastní minitermoskou, ale občas ráno na nádraží neodolám horkému kelímku :) Pak vystoupím ve více či méně mně známém městě, tam se mě ujme nějaká milá osoba, dovede mě někam, přinese mi kafíčko, něco k němu, zeptá se, kdy budu chtít přinést a naservírovat oběd... a pak několik hodin mluvím a u toho velmi poskakuju, gestikuluju a pobíhám, pak mám teda tu obědovou pauzu, a pak zas mluvím a poskakuju, občas u toho i provozuju nějakou činnost typu lití tekutiny na pevnou látku do kádinky a tak :)
V jiné taky někdy mluvím a pobíhám, někdy sedím u počítače velmi dlouho a píšu a píšu, jindy sedím ve tmě a zimě téměř bez hnutí, jen maličko hejbu prstama. A mezi sezením tam či onde si chodím vařit čaj, s kolegy u čaje a kafe vyložíme dobrůtky, které kdo z nás uvařil a upekl, a máme to jako svačinu a pracovní poradu. Pokud jdeme s kolegy na oběd do naší závodky, tak to máme tam a zpět dohromady 2,5 km, takže se docela projdem.
V té další práci si naopak dost naposiluju rukama, zvedám a přenáším 30 kg břemeno, různě porovnávám menší břemínka a vůbec hýbu rukama a různě u toho popocházím. Ale mám tam i spoustu prostojů, kdy nedělám vůbec nic, takže to pak sedím na kanapi, tam si někdy beru klidně s sebou práci do jiné práce a na té si něco pokutím.
A další práci dělám z domova, tak to si sedím na své pohodlné židli a klapu do počítače a snažím se vypnout periferní vidění, abych moc často nevyskakovala a neodnášela tu špinavé utěrky k pračce, tu zapomenutý hrnek ze stolu do myčky... :D
Pro další práci platí víceméně totéž, jen se kromě klapání do počítače podstatně častěji zvedám ke knihovně a tahám z ní nějakou knížku a v ní něco kousek čtu a pak ji zas zašoupnu a mažu k počítači, případně chovám knížku v klíně pod stolem s klávesnicí a občas ji povytáhnu, což je u některých knih i docela posilovací hmotnost :)
Předchozí