Vrrtaku, to je jak kdybych četla o tom našem, až na malé detaily - taky vyzkoušel různé kroužky, ale uchytil se až v tom dopravním, ten mu sedl od prvního dne...snadná unavitelnost, snadné odklonění pozornosti k věcem kolem, obrovská všímavost, odmalička jsme třeba vlezli do autobusu, já sotva stačila kouknout, kde je volné místo a on už mi hlásil, že to tlačítko, které bylo minule rozbité, už je spravené (tudíž okamžitě zaregistroval i evidenční číslo vozu), nebo že na obrazovce se zastávkami, je dvakrát ta stejnou stanici, nebo že je tam někde nálepka, která tam minule nebyla...nebo kolem nás projede vlak a on nejen že ví, co je to přesně za typ, ale i jaké měl na tabulce číslo, kam jel a jaké vagóny v té soupravě byly...a je to milión takových věcí, které jsou na jednu stranu úžasné, ale na druhou stranu kvůli nim zase nestíhá vidět jiné věci...v těch sociálních kontaktech je dost neobratný. Ve škole prospívá zatím s vyznamenáním bez nějakého velkého úsilí, sice asi od 6.třídy se už občas musí doma učit, ale v jeho podání to znamená, že si ten daný úsek přečte v sešitě. Trojku občas nějakou dostane, nikdy jsme z toho nedělali tragédii, ale poslední rok už se snažil si na to dávat pozor a ví, že příští rok bude muset ještě víc, vysvědčení z obou pololetí už bude potřebovat k přijímačkám. A on má svůj sen a ví, že když se nedostane na SŠ, tak ta cesta bude složitější a učňáky v jeho oboru jsou všechny hodně daleko, bez intru by to nešlo a to by asi nechtěl...