Teď už nic. Ale předtím jsem přijela před osmou, uvařila si kafe a nasnídala se u čtení na internetu. Po snídani jsem se koukla na e-maily, na co bylo potřeba odpovědět, jsem odpověděla. Poté různě, jak se mi chtělo. Někdy se mi nechtělo přemýšlet, tak jsem zaváděla věci do systému, ukončovala spisy, predvolávala klienty. Často jsem ale měla něco nutného kreativního, takže vymýšlet, formulovat, odůvodňovat, hrabat se v papírech, v zákonech a vyhláškách. Několikrát týdně dopoledne jednání s klienty. V poledne jsme chodili na oběd do školní jídelny, pokecali, zasmáli se, odpočinuli si. Odpoledne jsem měla složitější a delší jednání s klienty, psala u toho zápis a musela se soustředit na milion věcí. Po takovém dvouhodinovém jednání už jsem se zmohla na jen jednoduché úkony, eventuálně telefonování. Končila jsem v pět, v pátek 14.30. Celý den v podstatě sezení u PC, jen občas procházka na WC, do kuchyňky pro kafe nebo ke kopírce. Občas pár slov s kolegy na chodbě. Každý den tedy procházka do jídelny a zpět, asi 10 minut. Hodina dojíždění do práce, hodina z práce. Pak už jsem byla vždy tak vyřízená, že jsem sebou plácla na gauč před tv a večer se přesunula do postele. V noci a ve volné dny jsem stále přemýšlela, co a jak jsem měla napsat, jak co vymyslet, odůvodnit, přemýšlela jsem, jak neudělat žádnou chybu, nic nezapomenout, udělat to správně. Nemohla jsem se toho zbavit. Teprve teď v důchodu vím, co to je mít čistou hlavu a ničím se netrápit. Je to super!