Libiku, já jsem měla štěstí na zaměstnavatele, kteří brali jako normální věc, že je člověk občas nemocný a je na neschopence, nebo jde v pracovní době k doktorovi. Jediná výjimka byl jeden zaměstnavatel, který zavedl elektronický systém docházky a byl tím zcela uchvácen, takže člověk, který překročil o jednu minutu pauzu na oběd, musel půlhodinu naddelávat a dělal problémy i se služebními pochůzkami, každý musel mít písemné povolení od šéfa a musel odůvodnit, kde byl, proč tam byl a proč tam byl tak dlouho. Člověk si nemohl ani odskočit koupit vedle do večerky rohlík, i když by to trvalo 2 minuty. A k doktorovi se muselo chodit po pracovní době, pokud to nešlo, nestyděl se zaměstnavatel zavolat tomu doktorovi a chtít od něj osobní vyjádření, že nemohl zaměstnance ošetřit jindy. Strašný vopruz a nebylo to tam jen s docházkou, ale se vším. Utekla jsem odtud, ovšem bohužel z deště pod okap, zas v jiném směru.