Ropucho, já když jsem měla nějaké jednání po 14. hodině, což jsem mívala často, tak jsem si taky uvařila extra silné kafe, abych to vydržela. Nemohla jsem u toho klimbat, musela jsem se pekelně soustředit a kolikrát to jednání trvalo až do těch pěti, kdy končila pracovní doba. Pak jsem si otevřela okno a zhluboka dýchala, abych se trochu vzpamatovala a nabrala síly na hodinovou cestu domů. Někdy jsem byla tak unavená, až se mi chtělo brečet. Panebože, to bylo děsne, ani na to nechci vzpomínat!