Chápeš to správně. Kromě pátku, kdy od pěti doučuju, takže musím odjet nejpozději v 16:45, ale v pátek i většinou méně učím a jednání bývají výjimečně, škola se vyprázdní dříve, takže většinou té práce udělám nejvíc.

Mě ta práce baví skoro ve všech jejích složkách, jen tu jednu moc neumím a na to jsem měla doteď parťačku. Jak to budu dávat od září, netuším, nikdo do toho (kupodivu ) nechce jít.

Doma mi nic zábavného neutíká, děti už jsou velké, kultura, zahrada apod. mě nebaví, péči o domácnost se vyhýbám, jak to jde, a navíc bychom rádi splatili hypotéku, tak to není špatné dostat zaplaceno za něco, co mě vlastně baví.

Byla jsem v práci i celý červenec, a když jsem dělala rozvrhy, tak i do jedenácti večer (ale jezdím tam až mezi devátou a desátou ráno), protože to je něco, co se v určité fázi špatně přerušuje.

A asi paradoxně mě to neničí, prospívá mi to. Od doby, co mám hodně věcí pod kontrolou jsem výrazně víc v klidu, při své výrazně melancholické labilitě až neuvěřitelně. Předpokládám, že to není na věky, navíc budou volby do zastupitelstev, "kariéra" může skončit hodně rychle, tak proč si to neužít .