Ropucho, mně přijde fenomenální ta potřeba samostatného spaní , i já mám, dokonce takovou, že víceméně neumím spát ani se svým poměrně novým chlapem a v mnoha případech dám přednost svému "pokojíčku pro služku".

V genech to nemám, mí chudí předci rozhodně neložírovali jako angličtí šlechticové, v takzvané malé sednici se odehrávalo v noci všechno včetně spaní několika lidí.

Před covidem jsem si vyrazila z kopýtka s kámoškou , svou puboškou a její kamarádkou na all inclusive (bohužel to nebylo Bibi), krásný resort, ale jeden pokoj na přespávačku. Všichni chrněli jak zabití a já po nocích čuměla do bazénku a mrzela se, že je zavřený bar, protože spát nešlo